Počítačové sítě - základní přehled

Počítačová síť on Prezi

Test - Základy počítačové grafiky - 7. třída

Milí sedmáci,

text ze základů počítačové grafiky se vám otevře po kliknutí na obrázek šklebících se domečků ... mimochodem: "Co je to za grafiku?" :-)

Přírodní katastrofy – každodenní realita, nebo výjimečnost?

Některé přírodní procesy probíhají natolik rychle a intenzivně, že působí velké materiální škody a zanechávají po sobě oběti na životech. Tyto procesy označujeme jako přírodní katastrofy, někdy méně přesně za živelné pohromy. Většinou jsou tyto jevy spojeny s uvolněním ohromného množství energie a přesunem velkého množství hmoty.

Ve většině případů působí přírodní katastrofu jeden u živlů (jeden činitel). Pokud dochází ke kombinaci činitelů, je katastrofa samozřejmě mnohem větší.

Povodně

Patří mezi nejznámější a také nejčastější přírodní katastrofy. Dochází k nim v důsledku vylití vody z koryt potoků či řek, nebo vlitím vody z moří na pobřeží při velkém vlnobití – tsunami. Voda v tomto případě zaplavuje nejbližší okolí řeky, kde, pokud je zastavěné, dochází k velkým škodám.

Většina povodní vzniká v důsledku silné intenzity srážek, tání sněhu, nebo kombinaci těchto jevů. Nejničivější záplavy způsobují velké řeky na svých dolních tocích (řeka je zde široka s mělkým korytem, často obestavěna sídly).

Vliv tsunami na povodně je krátkodobý, o to více ale intenzivnější. Při tsunami je pobřeží zalito vlnou o výšce několika desítek metrů a rychlostí desítek až stovek km/h (na volném moři přes 700 km/h). Vlna může být jen jedna, či se několikrát opakuje. Voda se může dostat i několik desítek km do vnitrozemí. Tsunami vznikají díky tektonické aktivitě Země, či podmořskými sesuvy půdy. Vlna se může od místa vzniku šířit i několik tisíc km.

Povodně označujeme podle pravděpodobnosti výskytu jako n-letou vodu. Stoletá voda pak znamená, že průměrně jednou za sto let přijde povodeň takovéto velikosti a s takovýmto vodním stavem.

Na rozdíl od jiných katastrof jsou povodně nejčastější přírodní katastrofou v ČR (téměř každé jaro lokální povodně, katastrofické v r. 1997, 2002 a 2006).

Sucho

Vyskytuje se v oblasti subtropů a tropů. Výjimečně v kontinentálním mírném podnebném pásu. Nejničivěji působí v oblasti Afrického Sahelu, kde si již vyžádalo milióny obětí.

Největším nebezpečím sucha je nedostatek zemědělských plodin a tím pádem i potravin => hladomor.

Dalším nebezpečím jsou ničivé požáry, které v období sucha a velkých veder mohou vzniknout samovolně téměř kdekoliv. Nejničivěji bývá požáry zužována Kalifornie a Austrálie.

Zemětřesení a sopečná činnost

Jedná se o přírodní katastrofy úzce spojené s vnitřní aktivitou Země. Pohyby litosférických desek vytváří tření a krátkodobé otřesy na zemském povrchu. Na světě proběhne každý rok přes 1 milion zemětřesení, člověk vnímá asi 40 000, 800 zemětřesení má ničivé účinky, 18 je mimořádně silných. Katastrofické zemětřesení přichází průměrně 1x za 10-20 let.

Největší pravděpodobnost vzniku zemětřesení je na rozhraní litosférických desek (Ohnivý kruh kolem Tichého oceánu, Příkopová propadlina Afriky, Středomoří, Středoatlantský hřbet).

V ČR zaznamenávají zemětřesení pouze citlivé přístroje – seismografy.

Sopečná činnost je dalším z projevů endogenní síly Zěmě. Při výbuchu sopky dochází k vyvrhování žhavého magmatu spolu se sopečným popelem a kameny do značných výšek a vzdálenosti. Sopečná činnost je doprovázena výtokem lávy a zemětřesnou činností. V dnešní době je věda schopna výbuch sopky předpovědět a zmírnit tak katastrofické následky.

I přes tyto úspěchy dokáže výbuch sopky ničit převážně materiální bohatství či úrodu.

Svahové procesy

Jde o jev, kdy dochází k přesunu většího množství hmoty (od několika do tisíců tun) po pevném podloží dolů ze svahu, často velkou rychlostí. Klasickým svahovým procesem jsou laviny v horách. Mnohem ničivější jsou však bahnotoky v Andách či ve střední Asii. Nejznámějším svahovým procesem je však sesuv půdy, se kterým se můžeme setkat i v ČR.

Vítr

Vítr způsobuje škody v několika úrovních. Od vichrů a orkánů, které známe i z vlastní zkušenosti až k silným tropickým cyklonám a tornádům s 500km rychlostí.

Tropické cyklony vznikají v období léta nad hladinou teplé oceánské vody (více jak 27°C), v místě nízkého tlaku vzduchu, kde jsou roztáčeny do podoby velkých vírů s největší rychlostí v blízkosti středu. Uprostřed tropické cyklony (hurikánu, tajfunu) nalezneme tzv. oko hurikánu (tiché místo s nízkým tlakem a úplným bezvětřím). Velikost hurikánu dosahuje stovek km, rychlost v blízkosti oka dosahuje až 300 km/h (superhurikán). Podle velikost a síly se tropické cyklony známkují od 1 do 5 (nejsilnější).

Tornáda jsou ohromně rychlé (běžně 300 – 400 km/h) a plošně malé větrné víry. Vznikají v důsledku konvektivní oblačnosti (bouřková oblaka s výstupnými rotujícími proudy vzduchu). Takovéto bouřce se říká supercela a tornáda z ní vzniklé bývají nejničivější. Tvar tornáda připomíná trychtýř a může se vyskytnou jak na pevnině tak nad oceánem. Vyskytují se převážně v USA, ale za výjimečných okolností i jinde na světě (ČR v r. 2004 tornádo o síle F3 ze šestistupňové stupnice).

Invaze živočichů

Problémy způsobuje sezónní přemnožení především drobných živočichů, hmyzu. Nejčastěji se jedná o sarančata.

  

Ve snaze ochránit osoby i majetek se lidé snaží přírodní katastrofy předvídat. Bylo vyvinuto mnoho metod k prevenci, evakuaci i následného řešení daného jevu. V České republice se setkáme s varovným systémem před povodněmi.

Člověk přírodním katastrofám nemůže zabránit. Pokud s nimi však počítáme, můžeme zmírnit jejich následky.